Ty chlapi...

... a je jedno, v jakém jsou věku. Jedu v autobuse, naproti sedí stařík hodně přes sedmdesát, obložen taškami s papírem. Na zastávce nastupuje paní v jeho věku a hrne se k němu. Pán viditelně nadskočí a než babka stačí něco říct, bodře spustí: "Kde se tu bereš? Tys mě teda nachytala na švestičkách, teda teda tys mě nachytala". Paní cosi hudruje, z další debaty (Co tady děláš, jaktože nejseš doma, jaks říkal, já vyjela dřív) vyplývá, že je to patrně manželka. Dědula má evidentně dlouholetou praxi, volí strategii nepustit choť ke slovu, líčí, co dělal celé dopoledne a jak se shodou celého řetězce náhod dostal až sem, paní chválí, jak je šikovná a rychlík, že to tak pěkně stihla, a končí srdečnou nabídkou "Pojď si sednou ke mně na kolínko!" Celý autobus se baví představou babči sedící na důchodcově kolínku, žel paní odmítá nabízený kloub a jde si sednou jinam, viditelně však už uchlácholena a se složenými zbraněmi. Než na další stanici vystoupí, ptá se manžela, kdyže hodlá přijít domů, ten se dušuje, že večer dorazí a za vystupující volá vesele "Čau, ahojtě!" Když se zavřou dvěře, pohodlně se rozvalí v sedadle, spokojen, jak to s babkou pěkně skoulel... Pomyslela jsem si týý dědku jeden, Xantypu na tebe! Jak vidno, i tady platí, co se v mládí naučíš... A poučení pro čtenáře - cvičení dělá mistra.