Díky...

... Janah a jejímu komentáři jsem tuhle zauvažovala, proč už vlastně nepíšu blog, asi že nemám o čem. Ventilovala jsem doma, co vlastně psát, a drahá polovička povídala, že jsem psala takový miloučký blog a proč v tom nepokračovat. Když pominu, že při představě miloučkých blogů se mi otvírá kudla v kapse, tak mám dojem, že mi taky prostě došla miloučká témata - třeba dneska jsem zcela nepsychologicky a herodesovsky zřezala před spaním Anču, protože zarytě odmítala oblíknout se do pyžama, a to tak, že si ho neustále svlíkala, aby v našich 17 stupních a s nudlí u nosu seděla nahatá na nočníku, takže nářez se mi jevil jako nejadekvátnější způsob, jak zabránit tomu, aby si uhnala ještě zápal plic. Taky se mi dnes podařilo zavirovat flešku přednosty ústavu, což ve mně vyvolává bohužel spíš pobavení než cokoliv jiného, zvlášť když se na tom na 150 minut zasekl antivirový systém celé kliniky... A ještě jsem s hrůzou zjistila, že si poslední dobou pořád stěžuju, dokonce i na to, že si furt stěžuju... Máte-li na srdci cokoliv miloučkého, sem s tím.