Haute couture

Slavní módní návrháři často tvrdí, že inspiraci hledají na ulici. No, to chápu - taky ráda koukám, co kdo a jak nosí. Tuhle mi v parku padl do oka epesní svetřík v zelenooranžových barvách, naší světlovlasé holčičce by slušel jedna báseň, i ta velikost by sedla... Pak mě napadlo, jestli už mi ta mateřská trochu neleze na mozek... Ten svetr měl na sobě takový malý chlupatý pejsek...

Výchova gentlemanů v Čechách.

Z cestování s kočárkem po Praze mám regulérní tiky. Jsem od přírody osoba ostýchavější, takže pokaždé, mám-li při nástupu do vysokopodlažního dopravního prostředku požádat někoho o pomoc, začne mi neovladatelně cukat levé oční víčko a pravý ústní koutek. Vzhledem k tomu, že naše bydliště je obklíčeno vesměs tramvajovými trasami, žádám poměrně často. Musím však říct, že u pražských mužů se setkávám s milou galantností - většina z nich, vyhlédne-li si je mé škubající oko jako možnou oběť, sama, zřejmě z obavy o mé duševní zdraví, nabídne pomoc ještě dřív než cokoliv řeknu. Nedávno jsem se však za sebe trochu zastyděla - z nedostatku jiných možností oslovila jsem mladého muže, věku pubescentního a vzhledu poněkud tintítkovitého. Mladík se uvolil pomoci mi snést kočár ze schodů, ale při pohledu na jeho zarudlé tváře, mírně nakvašený výraz a pochroumané koleno, do kterého se při zvedání kočárku praštil, mi došlo, že jsem na křehké pubertální tělo i duši navalila příliš velký úkol a tak že to je patrně naposledy, co někomu pomáhá s kočárem... Proto bych chtěla tímto příspěvkem apelovat na Dopravní podnik hl.m. Prahy a.s., aby zavedl pokud možno na všech linkách nízkopodlažní spoje a zamezil tak zničení příštích generací gentlemanů ještě v zárodku.