Dáme si do bytu

Pokaždé, když jedu tramvají kolem Olšanských hřbitovů, padne mi oka reklama místního kamenictví, nápis jako hrom "Přírodní kámen - nenahraditelný originál do vašeho domova".  Pokaždé musím přemýšlet, kterýže domov tím mají na mysli - ten za zdí nebo před ní?

Že se naše společnost...

... řítí do horoucích pekel, jsem si uvědomila, když jsem na chodbě v zaměstnání spatřila vozítko podobné cruiseru, ve kterém se vozí děti za kolem. Když jsem přišla blíž, abych zjistila, kdo má dneska dítě sebou v práci, uviděla jsem na boku vozítka nápis Pet a navrchu položené vodítko a dozvěděla jsem se, že cruiser patří kolegyni, co v něm vozí do práce svého psíka, neb když chodí v těch strašných vedrech, nedělá mu to dobře... Hned jsem se zastyděla, že jako krkavčí matka honím vlastní děti na koupák po svých.

Prosím, dejte vědět, až přijedou do Prahy...

Zahájili jsme příkrmy. Už si nepamatuju, jak moc Áně ze začátku chutnalo, ale vím, že jsme dozajista u toho obě nevypadaly jako oranžoví Indiáni... Tonouš je ochoten i něco spapat, ale jen za předpokladu, že se lžičkou krmí sám, takže hrajem přetahovanou a podle toho taky vypadáme.

Co z našeho Tondy asi bude? Vizáž a tvářičky má jako rozšafný politik, úsměv jako sňatkový podvodník 

a k oblíbeným kratochvílím patří metrosexuální prohlížení vzorků na pyžamku...

Zrcadlo

Já: Aničko, už si nehrajem, jdem se koupat.
Anička: Nikam!
Po kom to to dítě má?

Máme Toníčka!

A aby mu to nebylo v dospělosti líto, že si o sobě nemůže počíst jako ségra, obnovuju blog (a zakládám novou rubriku Vzdechy zkušené matky, cha).