Kamarádka

Naše Anička má novou kamarádku. Je to zásuvka v koupelně. Vydrží si s ní povídat libovolně dlouhou dobu, smát se na ni, dělat obličeje a výskat radostí, že se vidí. Nevím, brejlila jsem do zásuvky půl hodiny ve snaze nalézt, co je na ní tak přátelského k popukání, ale nic jsem neobjevila. Ale jsme tolerantní rodiče - známost je to v podstatě nezávadná, jen musíme Aničce vysvětlit, že se zásadně nepodávají ručičky na uvítanou.

Ďáblova bible

O víkendu jsem konečně shlédla v Klementinu Codex Gigas. Obří kniha samotná je vskutku skvost, nad kterým zaplesá srdce každého knihovníka, mé nevyjímaje, byť jsem knihovník v záloze. Přísně hlídaná trezorová místnost má své kouzlo, Ďáblova bible je zde uložena pod tlustým sklem, celkem logicky rozevřená na jediné ilustraci, nejznámějším výjevu ďábla v protikladu k Obci boží (s mámou jsme zaznamenaly, že satan má na sobě cosi velmi podobného kalhotkovým plenám značky Popolini), a legenda o vzniku knihy i dohady kolem její pohnuté historie vytvářejí dostatečně tajemnou atmosféru. Co ale bylo podle mě docela odfláknuté, je doprovodná expozice. Chápu, že příliš originálnějších způsobů, jak doplnit výstavu jediné knihy, není, ale aspoň si mohli dát záležet na formě... Doprovodné texty buď psal nějaký profesionální akademik pohrdající čtenáři i korektory, nebo jsou kompilací doslova citovaných výňatků z odborné literatury (no dobře, taky jsem psávala seminární práce, ale vždycky jsem použila uvozovky! no, aspoň skoro vždycky...), protože popisky tvoří více či méně košaté věty typu "Cum grano salis lze říci, že benediktýni byli exponenty režimu přemyslovské patrimoniální monarchie" a podobné perly, a po přečtení odstavce složeného ze tří čtyř takových lahůdek mě spíš než překlad do obecné češtiny napadlo, kterej expotent tohle proboha psal... Ještě že mají návštěvníci aspoň možnost vyslechnout fundovaný výklad znuděné průvodkyně, i když o pořadatelích bych radši vůbec psát neměla, neb jsem zaujatá - nakrkli mě ještě před otvíračkou, kdy frontu čekajících na vstupenky oblažovali asi deset minut svým cigaretovým čoudem, aby pak přišel jejich šéf a všechny návštěvníky sprdnul, že se tam nesmí kouřit. No, sakumprdum, vzhledem k tomu, že Švédská královská knihovna bibli zase dlouho nepůjčí, doporučuju nespokojit se s digitalizovanou verzí (ta je zas i v českém Manuscriptoriu perfektní), povznést na pozemské nedostatky a vyrazit na Ďábla osobně.

Ztráta iluzí

Při nákupu v drogerii v Tescu jsem zaslechla dotaz: "Kde máte, prosím vás, jed na myši?" Otočila jsem, abych se podívala, kdože to hledá takovou prozaickou věc mezi kosmetikou a vložkami, a přísahám, ten pán vypadal jako kocour Mikeš po třiceti letech...

ČTK (Česká trafiková kancelář)

Stavila jsem se v trafice na Otakarce pro denní tisk. Pan trafikant, osoba povolaná, pravil: "Frontu nemáme, ale jestli chcete vědět, co prezidentský volby, tak vám to můžu shrnout: Takže, výsledek žádnej. Padla slova: idiot, zrádce, debil, intrikáni. Na pěstní souboje dosud nedošlo, ale osobně tipuju, že nejpozdějc v pátek k nějakýmu útoku dojde. Fraška postupuje do dalšího kola." Musím říct, že když jsem si pak v jiném stánku noviny přece jen koupila, přišly mi tak nějak nanicovaté.

Jak nám ujel autobus

Vyrazily jsme s Áňou za babičkou a sestřenkou do Hostivaře. Spořádaně čekáme na zastávce autobusu č. 154, čtvrthodinový interval vyplňuju tím, že si sedám na lavičku a houpám kočárem, aby Anička usnula a nějak se stane, že jsme za chvíli v limbu obě dvě. Probouzí mě zvuk zavírajících se dveří stočtyřiapadesátky a jak tak koukám na vzdalující se dopravní prostředek, mrkne na mě z protější strany silnice billboard Semtex ti prodlouží den...No, dobrá rada nad zlato.