Ďáblova bible

O víkendu jsem konečně shlédla v Klementinu Codex Gigas. Obří kniha samotná je vskutku skvost, nad kterým zaplesá srdce každého knihovníka, mé nevyjímaje, byť jsem knihovník v záloze. Přísně hlídaná trezorová místnost má své kouzlo, Ďáblova bible je zde uložena pod tlustým sklem, celkem logicky rozevřená na jediné ilustraci, nejznámějším výjevu ďábla v protikladu k Obci boží (s mámou jsme zaznamenaly, že satan má na sobě cosi velmi podobného kalhotkovým plenám značky Popolini), a legenda o vzniku knihy i dohady kolem její pohnuté historie vytvářejí dostatečně tajemnou atmosféru. Co ale bylo podle mě docela odfláknuté, je doprovodná expozice. Chápu, že příliš originálnějších způsobů, jak doplnit výstavu jediné knihy, není, ale aspoň si mohli dát záležet na formě... Doprovodné texty buď psal nějaký profesionální akademik pohrdající čtenáři i korektory, nebo jsou kompilací doslova citovaných výňatků z odborné literatury (no dobře, taky jsem psávala seminární práce, ale vždycky jsem použila uvozovky! no, aspoň skoro vždycky...), protože popisky tvoří více či méně košaté věty typu "Cum grano salis lze říci, že benediktýni byli exponenty režimu přemyslovské patrimoniální monarchie" a podobné perly, a po přečtení odstavce složeného ze tří čtyř takových lahůdek mě spíš než překlad do obecné češtiny napadlo, kterej expotent tohle proboha psal... Ještě že mají návštěvníci aspoň možnost vyslechnout fundovaný výklad znuděné průvodkyně, i když o pořadatelích bych radši vůbec psát neměla, neb jsem zaujatá - nakrkli mě ještě před otvíračkou, kdy frontu čekajících na vstupenky oblažovali asi deset minut svým cigaretovým čoudem, aby pak přišel jejich šéf a všechny návštěvníky sprdnul, že se tam nesmí kouřit. No, sakumprdum, vzhledem k tomu, že Švédská královská knihovna bibli zase dlouho nepůjčí, doporučuju nespokojit se s digitalizovanou verzí (ta je zas i v českém Manuscriptoriu perfektní), povznést na pozemské nedostatky a vyrazit na Ďábla osobně.