Vyrazily jsme s Áňou za babičkou a sestřenkou do Hostivaře. Spořádaně čekáme na zastávce autobusu č. 154, čtvrthodinový interval vyplňuju tím, že si sedám na lavičku a houpám kočárem, aby Anička usnula a nějak se stane, že jsme za chvíli v limbu obě dvě. Probouzí mě zvuk zavírajících se dveří stočtyřiapadesátky a jak tak koukám na vzdalující se dopravní prostředek, mrkne na mě z protější strany silnice billboard Semtex ti prodlouží den...No, dobrá rada nad zlato.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat