U Šípků

Je to jak výjev ze Šípkové Růženky - Hanka spí, Erýsek hajá, Anička chrupe... Ledva jsem to napsala, někdo z nich se budí a podle zabreknutí to Hanka nebude :-)

Příchod digitálního vysílání...

... do naší set top boxem nevybavené domácnosti proběhl akorát v polovině Almodóvarovy Špatné výchovy... Esli byste do toho nekopli.

Nástup středního věku

Tak jsem se definitivně rozloučila s mládím - zamačkávajíc slzu věnovala jsem zájemci ze Slovenska svou sbírku pivních tácků. Oooooooch...

Ingmar

Je mi jasné, že příspěvek na stejné téma se objeví přinejmenším na dvou dalších blozích :-), ale bylť to pro mě takový kulturní zážitek, že o něm napsat musím. Reagovala jsem totiž na článek aknezob, že se taky chci zúčastnit, a vyrazila v neděli s holkama z mkp do kina Aero na festival filmů Ingmara Bergmana. Pro někoho, jehož v současnosti nejnáročnější intelektuální činností je počítání pokakaných plen v kbelíku, poměrně těžké zadání, takže vlastně ani nevím, jestli jsem komedii Léto s Monikou nepochopila (moc legrační mi to teda nepřipadalo) nebo byla prostě jenom divná...Takový trochu melodramatický film pro pamětníky říznutý turistickým průvodcem po nejmalebnějších švédských pobřežích... Ech, ale co, kromě zhlédnutí filmu jsem taky chtěla zjistit, jestli ještě nevymřeli praví intelektuálové v černých rolácích, a byla jsem spokojená - nevymřeli, i na roláky a pruhovaná trika došlo...

Mluvka

Pojali jsme nápad věnovat Andulce k prvním narozeninám mluvícího pejska, což je poslední hit mezi hračkami pro nemluvňata - pejsek reaguje na dotyk a sladkým ženským hlasem zpívá, mluví a poučuje (asi má připomínat maminku). Zakoupila jsem tedy jednoho takového a nesla domů. Po cestě se pes jaksi nečekaně rozhovořil. Nejdřív v trafice - vlezu dovnitř, ozve se melodie, já i trafikantka si myslíme, že to zvoní telefon té druhé, takže si ničeho nevšímáme. Platím a hafan vykřikne z tašky "Před pikolou, za pikolou! Vidím tě!" Paní kouká vyděšeně, osvětlím tedy situaci, hahaha a jdeme dál. V zelinářství na vietnamskou prodavačku vyštěkl "Obejmi mě!", ovšem podle jejího zmateného pohledu to spíš vypadalo, že si slečna myslí, že chci nějakou neznámou zeleninu, tak jsme radši rychle vypadli, protože jsem už věděla, že když psa neobejmete do deseti vteřin, bude říkat "Mám tě rád, obejmi mě!" tak dlouho, dokud to neuděláte nebo mu aspoň neukopnete hlavu. Když jsme pak čekali na přechodu a padla zelená, zajásal "Ruka!", načež paní vedle mě se podívala způsobem "a kdy tě, holka, z toho ústavu pustili" a přidala do kroku, abych jí snad tu ruku neukousla... Doma nám pes ještě přehrál písničku, oznámil, že má rád koláčky a vyčerpaně se odmlčel, neboť mu konečně došly baterky.