Pojali jsme nápad věnovat Andulce k prvním narozeninám mluvícího pejska, což je poslední hit mezi hračkami pro nemluvňata - pejsek reaguje na dotyk a sladkým ženským hlasem zpívá, mluví a poučuje (asi má připomínat maminku). Zakoupila jsem tedy jednoho takového a nesla domů. Po cestě se pes jaksi nečekaně rozhovořil. Nejdřív v trafice - vlezu dovnitř, ozve se melodie, já i trafikantka si myslíme, že to zvoní telefon té druhé, takže si ničeho nevšímáme. Platím a hafan vykřikne z tašky "Před pikolou, za pikolou! Vidím tě!" Paní kouká vyděšeně, osvětlím tedy situaci, hahaha a jdeme dál. V zelinářství na vietnamskou prodavačku vyštěkl "Obejmi mě!", ovšem podle jejího zmateného pohledu to spíš vypadalo, že si slečna myslí, že chci nějakou neznámou zeleninu, tak jsme radši rychle vypadli, protože jsem už věděla, že když psa neobejmete do deseti vteřin, bude říkat "Mám tě rád, obejmi mě!" tak dlouho, dokud to neuděláte nebo mu aspoň neukopnete hlavu. Když jsme pak čekali na přechodu a padla zelená, zajásal "Ruka!", načež paní vedle mě se podívala způsobem "a kdy tě, holka, z toho ústavu pustili" a přidala do kroku, abych jí snad tu ruku neukousla... Doma nám pes ještě přehrál písničku, oznámil, že má rád koláčky a vyčerpaně se odmlčel, neboť mu konečně došly baterky.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
10 komentářů:
Jde to načasovat, že bych si to pořídila místo budíku. to "Mám tě rád, obejmi mě", by bylo skvělé na probrání. Jenom bych místo toho objímání pejska utloukla.
Dnes poprvé upřímný s srdečný smích :-))) Děkuju, zdravím pejska, Aničku i maminku
díky, díky :-)
také se obávám, že hračka Aniččiny druhé narozeniny nepřežije...
Tak v nejhorším se několik let nebude v nejbližších obchodech dostávat baterií a pak Aničku přestane pejsek bavit :-)
Kamarádčina dcera má růžového příšerného koníka, jmenuje se to nějak jako Dobré ráno, sluníčko a po vložení baterií a zapnutí ta obluda štěká v rychlém sledy rozkazy pohlaď mě, nakrm mě, učeš mě... do zblbnutí. A jak nejsi dostatečně rychlá, je z toho pony celej nesvůj.
To znám z vlastní zkušenosti, když se jeden něčeho dožaduje a nedostává se mu, je z toho nesvůj a reakce dožadovaného je asi taková: pohlaď mě = krumpáčem.
:-) koukám, že proti růžovýmu koníku je pes ještě výhra... známí mají panáka, kterej hlásá přitepleným hlasem barvy... už chápu ségru, která si dává studenej hadr na čelo pokaždý, když neteř vytáhne jezdící a mluvící autíčko
Není jednoduší než si dávat hadr, takové hračky nekupovat? Uznávám, že tvoje neteř je už ve věku, že když to vidí u někoho chce to, ale Aně je to ještě fuk, ne? Za mě byl tak maximálně panáček mlátící paličkami do zvonu a to jen v případě, když bylo vynaloženo úsilý, neboť fungoval na jednoduchém mechanismu: Tahni a já budu cinkat. Pravda, každému komu jsem kdy přála k nějakému svátku ví, že v objímaní nejsem právě dobrá :)
Zvláštní je, že ten koník ani moc nevypadá jako koník. Což ovšem ve světě hraček nebývá na závadu...
Když si hodíte do Googlu "My little pony Dobré ráno sluníčko", spatříte ten skvost v celé své kráse.
Reakce na aknezobčin poslední vzkaz - taky jsem se vždycky dušovala, že moje děti si s žádnými příšernými plasťáckými hračkami hrát nebudou. Že dostanou pěkné dřevěné kostky, hadrové panenky a plechová autíčka. A ejhle, zrovna nedávno jsem potkala v obchodě nádherné plastové červené autíčko s gumovými kolečky a hned jej zakoupila kamarádčině dceři. Ale věcem na baterky se vyhýbám stále :-)
musim se ségry zastat, oni ty hračky zpravidla dostávaj... no,taky jsem si myslela, že mý dítě si bude hrát výhradně s kvalitními, ekobionaučnými hračkami, jenže pak vidíš, jak se Áňa kouká u známých na ty mluvící a prostě koupit musíš...
Chápu, myslím, že nebudu jiná. A ještě z toho (mého potencionálního dítěte, jestli nějaké někdy budu mít) vyroste rozmazlený spratek, protože jsem děsně měkká a stačí jeden nevinný dětský úsměv a andělský pohled a dovolím mu všechno.
Okomentovat