Už

Áňa dneska s chutí spapala svoje první kuře a rozšířila tak řady masožravců na této planetě. Vegetariáni, třeste se!

Nemám ráda

... vršovické pejskaře. Nesbírají totiž nadílku po svých miláčcích a když jezdíte s kočárem, tak to pravidelně sbíráte a jako naschvál vždycky tou stranou, na které máte půjčená kolečka (poměrně často jsou totiž ta naše píchnutá, aspoň že ne o ty hovna). Přely jsme se se známou, která pražská čtvrť je nejpokaděnější - jestli Vršovice (mé cesty do práce vzdálené deset minut od domova byly pokaždé hop skok nikoliv přes potok) nebo Holešovice v čele se Stromovkou, která je prý totálně zamořená. Možná měla pravdu známá - ve Stromovce teď došlo k propadu země, vznikl hluboký kráter, prý v souvislosti s ražbou tunelu pražského okruhu, ale třeba jenom magistrát nechce přiznat, že se půda sesula pod tíhou psích hovínek, která nikdo neuklízel... Každopádně budu v Grébovce bedlivě sledovat půdu pod nohama.

Je mi...

...děsnáá zimáá. Nemá bejt náhodou pozdní jaro slunce čas?

Zbytečná skromnost

Velmi mě pobavil nápad pánů Knížáka a Béma přestěhovat Národní knihovnu do PAKULu. Jen se divím, že inteligentního a vzdělaného ředitele Národní galerie nenapadlo spíš než knihovnu umístit v tomto architektonickém skvostu sbírků svých úchvatných děl. Genius loci místa by to ještě umocnilo.

Karamazovi

Původně jsem chtěla napsat smělou kritiku nového Zelenkova filmu Karamazovi, ale trochu se mi to vymklo... To jsem o víkendu hodila Áňu na krk tatínkovi a vypravila se do kina na Andělu. Už ten začátek výpravy - nejdřív jsem strávila 15 minut hledáním kabelky, abych ji našla po třičtvrtě roce nepoužívání plnou pavučin, v tramvaji jsem si pak vzpomněla, že jsem se vlastně ještě chtěla navonět a namalovat, na Karláku jsem mocným mávnutím (nějak jsem si neuvědomila, že tentokrát jsem dítě i kočárek nechala doma) zastavila ujíždějící tramvaj, která se mi naprosto ale naprosto vůbec nehodila (bylo mi blbý nenastoupit, tak jsem se svezla aspoň jednu stanici), a konečně v kině jsem ve frontě před pokladnou zjistila, že na Karamazovy jdou jen tři důchodci a moje maličkost, které se hned při reklamách podařilo usnout... Naštěstí jsem se probudila skoro i na začátku filmu, mírně dezorientovaná, cože to dneska dávaj a cítíc jakýsi nelibý zápach (po dlouhých chvílích čenichání, co to proboha je a nesedím-li na tom, jsem objevila zdroj - flek od vyblinkané kojenecké kaše na svém tričku). Tolik na úvod. No a teď jsem zamýšlela pojednat film, ale jelikož hodnotit filmy neumím, protože je vnímám jen jako celek, který mě buď vtáhne nebo ne, a nedokážu odděleně posoudit ani herecké, ani režijní a jiné výkony, tak se jen omezím na to, že Karamazovi jest bardzo wspaniały film s perfektní hudbou a zásahem přímo na komoru...I když vlastně i takový antispáčilovec jako já dokáže rozeznat, že Trojan, Novotný a spol. hrajou jak pánibozi, vtipy jsou opravdu vtipný, tragičnost děje není lacinej doják a scéna s peklem je vizuálně úchvatná... Jinak film by měl obsahovat upozornění, že není vhodný pro čerstvé rodiče a vůbec emocionálně nevyvážené osoby, půlku jsem prořvala, neboť mě to vtáhlo vskutku dokonale, brečela jsem ještě cestou z kina a taky na zastávce a z přemíry emocí se mi zvedal kýbl a lidi se divně koukali, tak abych se uklidnila, šla jsem si koupit do protějšího chrámu konzumu čtyři rohlíky a šest jogurtů a v mhd si sedla na červenou židličku... A vzpamatovala se až v okamžiku, kdy jsem vystoupila z tramvaje a ta mě málem přejela hned na přechodu. Tak teď nevím, jestli je tenhle dojmopis recenzí pozitivní nebo spíš odrazující.