Karamazovi

Původně jsem chtěla napsat smělou kritiku nového Zelenkova filmu Karamazovi, ale trochu se mi to vymklo... To jsem o víkendu hodila Áňu na krk tatínkovi a vypravila se do kina na Andělu. Už ten začátek výpravy - nejdřív jsem strávila 15 minut hledáním kabelky, abych ji našla po třičtvrtě roce nepoužívání plnou pavučin, v tramvaji jsem si pak vzpomněla, že jsem se vlastně ještě chtěla navonět a namalovat, na Karláku jsem mocným mávnutím (nějak jsem si neuvědomila, že tentokrát jsem dítě i kočárek nechala doma) zastavila ujíždějící tramvaj, která se mi naprosto ale naprosto vůbec nehodila (bylo mi blbý nenastoupit, tak jsem se svezla aspoň jednu stanici), a konečně v kině jsem ve frontě před pokladnou zjistila, že na Karamazovy jdou jen tři důchodci a moje maličkost, které se hned při reklamách podařilo usnout... Naštěstí jsem se probudila skoro i na začátku filmu, mírně dezorientovaná, cože to dneska dávaj a cítíc jakýsi nelibý zápach (po dlouhých chvílích čenichání, co to proboha je a nesedím-li na tom, jsem objevila zdroj - flek od vyblinkané kojenecké kaše na svém tričku). Tolik na úvod. No a teď jsem zamýšlela pojednat film, ale jelikož hodnotit filmy neumím, protože je vnímám jen jako celek, který mě buď vtáhne nebo ne, a nedokážu odděleně posoudit ani herecké, ani režijní a jiné výkony, tak se jen omezím na to, že Karamazovi jest bardzo wspaniały film s perfektní hudbou a zásahem přímo na komoru...I když vlastně i takový antispáčilovec jako já dokáže rozeznat, že Trojan, Novotný a spol. hrajou jak pánibozi, vtipy jsou opravdu vtipný, tragičnost děje není lacinej doják a scéna s peklem je vizuálně úchvatná... Jinak film by měl obsahovat upozornění, že není vhodný pro čerstvé rodiče a vůbec emocionálně nevyvážené osoby, půlku jsem prořvala, neboť mě to vtáhlo vskutku dokonale, brečela jsem ještě cestou z kina a taky na zastávce a z přemíry emocí se mi zvedal kýbl a lidi se divně koukali, tak abych se uklidnila, šla jsem si koupit do protějšího chrámu konzumu čtyři rohlíky a šest jogurtů a v mhd si sedla na červenou židličku... A vzpamatovala se až v okamžiku, kdy jsem vystoupila z tramvaje a ta mě málem přejela hned na přechodu. Tak teď nevím, jestli je tenhle dojmopis recenzí pozitivní nebo spíš odrazující.