Zdravíme Klatovy :-)

Anička se naučila první pohádku. Je o krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu, podle stejnojmenné knížky, kterou teď čteme třikrát denně a Anička ji bezmezně miluje. Já též, neboť knížka je to pěkná (navíc její název v originále je skvělé cvičení pro němčináře - Vom kleinen Maulwurf, der wissen wollte, wer ihm auf den Kopf gemacht hat), v tržní záplavě knih typu Pinocchio a sedm trpaslíků, koloušek Bambus a jeho parta a podobně, představují její obrázky i děj skutečnou potěchu pro oko i duši, přesto, když slyším, jak Áňa plynule začlenila do svého slovníku termíny jako kravinec, koblihy, hovínko a prsk-pšouk, s lehkými obavami hledím vstříc březnovému zápisu do školky...

Dobrodinec

Po Vršovicích jezdí dodávka, která patří sociálním službám a zřejmě rozváží obědy nebo tak něco. Na bocích auta se skví velkým červeným písmem Na toto auto přispěl Ing. Milan Richter. To už si to pan ing. mohl dát vytetovat rovnou na čelo... Někdy závidím těmhle lidem jejich hroší kůži a klapky na všech smyslech.

Obvykle mě podobné e-mailové obveselovačky spíš iritují, ale tahle celkem přesně vystihuje moje momentální rozpoložení...

Odkud to asi má...

Anička si hraje s panenkou - miminkem. Drží ho za ručičky, kouká mu vážně do tváře a ptá se: Mimiko, ceš mlíčko? Ceš čůrat? Máš klíče?