Ptala jsem se v biopotravinách na mlíko. Pán, od prvního pohledu vegan až za hrob, se na mě podíval, jako bych řekla obzvlášť vulgární slovo, a odsekl "Myslíte kravský? Nevedeme!" Už se těším, jak se příště přijdu zeptat na vepřový v konzervě.

Sněží

Konečně začalo sněžit. Největší radost z toho má samozřejmě Anička. Je krásný pozorovat její nefalšovanou radost, nadšením výská fakt celou hodinovou procházku. Taky to má výhodu, že jdeme rychlejc než obvykle, protože vydrží celou cestu běžet a chytat vločky. Akorát se jí nějak znelíbil první letošní sněhulák, kterého jsme spolu udělaly, když jsme se s ním loučily, dala mu najednou takovou facku, že se chudák rozprsk na všechny strany.

Tak si to představte,...

... včera jsem byli s drahým normálně večer na koncertě a normálně do půl druhý ráno v baru! A mohli jsme spát až do půl dvanáctý dopoledne!(Kdyby nás ovšem v osm ráno nevzbudil pošťák s balíčkem, což mě jen utvrdilo v přesvědčení, že pošta je neuvěřitelně nemožná instituce, která na došlý balík buď vůbec neupozorní nebo vás naopak kvůli němu tahá v sobotu v naprosto nevhodnou hodinu z postele...) Všechno se uskutečnilo díky babičce a dědovi, kteří hlídali Aničku od pátku do soboty a jak se ukázalo, Áňa je už velká holka, pte zvládne spát sama v noci bez mamiky a táty, takže se nám otevírají nové možnosti :-) I když stejně je zvláštní, jak se na to člověk těší, a pak si připadá jak beznohej v prázdném hotelu... No a ke koncertu - šlo o křest nové desky kapely Květy v břevnovském Kaštanu, koncert měl sice značně opožděný a tudíž rozmrzelý start a trochu moc ležérní průběh s nijakým finále, ale hudba i texty stojí za to a zpěvák a autor v jedné osobě má nejen dva metry a intelektuálský plnovous, ale dokonce i charisma, které by Pražák u Brňáka rozhodně nehledal. Jo a ještě jsem tam potkala kolegyni matku, které se též podařilo děti nacpat k prarodičům, tak jsme stihly probrat i stav mateřského školství v Praze.

Anička začíná pronikat do umění logické argumentace, takže už ji rohlíkem jen tak neopijeme. Ráno odmítá chleba se slovy "Nee, šušenky šušenky", načež vysvětluji, že sušenky se jednak nesnídaj, jednak žádné nemáme. Áňa po mně loupne okem, máma si zas vymejšlí, a vydá imperativ "Koupit". Neříká se náhodou batolecímu věku "první puberta"?

Coco Chanel

Nemám ráda recenze Mirky Spáčilové, protože jaktěživo nikoho nepochválí, ale tentokrát jí musím dát za pravdu. Šly jsme s mámou na film Coco Chanel a byly jsme obě zklamány. Něco tááák dlouhýho a tááák utahanýho už jsem dlouho neviděla, kdeže je francouzský šmrnc... Film bych popsala asi jako trochu kvalitnější melodrama, které se skoro celé odehrává na jednom místě, věnuje se téměř výhradně jen citovému životu hlavní hrdinky, její tvorba projde filmem jen tak mimoděk, jako něco vedlejšího, kdybych nevěděla, že jde o Coco Chanel, řekla bych, že je to o nějaké modistce, která občas spíchne něco nekonvenčního pro sebe nebo pro kamarádky a milenec jí zafinancuje salon. Částečně je to také tím, že film se programově zabývá jen obdobím před samotnou slávou salonu Chanel, ale stejně pořád čekáte, kdy se začně konečně něco převratného dít a najednou prd a film končí. Trochu mi to připomnělo moje školní seminárky, kdy jsem se s nadšením vrhla na nějaké téma, že ho pojednám fakt komplexně, aby mi pak po množství stránek k jednomu problému došla energie a chuť, a zbytek jsem smrskla na jeden odstavec, abych už to měla z krku.
K tomu všemu chybí jakékoliv proč, jak, zato přebývá hromada profláknutých frází a osobních filozofických výlevů, u kterých občas netušíte, jak to vlastně ty lidi myslej, taky víte, že Coco Chanel má být nonkonformní osobnost a přitom nechápete, proč se teda nechá tak vláčet osudem a chová se pořád tak konvenčně. Celé to doprovází melancholická hudba, což už jenom podtrhuje otrávený celkový dojem. Taky Audrey Tautou tady zrovna nezáří, nevím, jaká byla Coco ve skutečnosti, ale Audrey střídá vlastně jen dva výrazy - většinou zadumaný a uražený (když filmový sluha říká "Ta pánova (ženská) vypadá jak kreveta", tak to docela sedí...), ab und zu zamilovaný úsměv. Teď přemýšlím, co bych tak pochválila - jo, zámek, jeho zařízení a kostýmy herců jsou fakt krásný...

Kam se hrabe kočár

S tímhle bysme asi v Grébovce způsobili menší rozruch...

Dys

Zašli jsme s drahým v rámci duševní hygieny na večeři a na koncert Xindla X do Carpe Diem. Koncert dobrý, příjemné vidět zase jiné lidi než jenom matky, Xindl hrál sám i s kapelou (s kapelou je to podle mě o fous zajímavější), je pěkné vidět, jak se z původně outsidera stal fanynkami obletovaný hitmaker (hrajou ho snad ve všech rádiích a je zajímavé sledovat, co jsou schopné některé slečny či paní vymyslet, aby se dostaly do blízkosti svého idolu), který teda trochu klame oblečením, neboť podle jeho stylového trička byste ho spíš než na rozervaného umělce tipovali na milovníka fitnesscenter (no, hlavně podle toho trička). Každopádně hudba nejen pro dysgrafiky a dyslektiky, která dost leze do hlavy, což mi trochu kazí dítě, neboť se mi teď dere na jazyk místo obvyklé večerní ukolébavky " Jsem anděl, co tě dostal na povel, mám rád řeč těla, v kapse lubrikační gel" ...