Od té doby, co Anička začala chodit, je pro ni kočár nepřítelem č. 1 - snažit se ji do něj posadit během vycházky, zvlášť z tak nicotného důvodu, jakože třeba padá únavou nebo musíme nastoupit do tramvaje, je vděčnou diváckou atrakcí pro kolemjdoucí (už jsem si zvykla i na hodnotící komentáře - jsou dvojího typu: "děláte to blbě" a "koukám, že tohle probíhá i jinde"...). Zato největší superstar ze superstars je teď motorka, kterou Áňa dostala od tety. Co na tom, že z ní ještě nedosáhne nohama na zem a tudíž ji všude nosí pěkně v náručí.
neděle 3. května 2009
neděle 26. dubna 2009
sobota 7. března 2009
úterý 24. února 2009
Ke strojům!
Tak, vážení, Gréta se rozhodla přestat válet si šunky doma a začít svými daněmi opět podporovat stát, který jí vyplácí takové štědré rodičovské příspěvky, a tudíž si našla brigádu. V jednom internetovém obchodě s hadrovýma plínkama, kde čtyři hodiny jedenkrát do týdně expeduje objednávky ze skladu, rovná zboží, zakládá faktury a tak podobně. Původně jsem teda plánovala, že budu hlavně někde mezi lidma a skončila jsem sama mezi plenama... Přesto jsem se na práci vrhla s elánem, u mě v zaměstnání dosud nevídaným, a po druhé šichtě mohu zodpovědně prohlásit, že jsem nejpomalejší pracovník v dějinách firmy, což kvitovaly obě paní šéfové s opatrnou shovívavostí, tak uvidíme, jak dlouhého trvání bude moje nová kariéra...Taky se bojím, že všechny mé výdělky padnou na místní zboží omamné krásy (kdo viděl mušelínové pleny oranžové barvy nebo pleny all in one vzor kravička, mě zcela jistě chápe). Ovšem Aničce pravidelná půldenní nepřítomnost věčně peskující matky velmi prospívá, na střídačku ji hlídá táta, babička a děda, případně kdo z rodiny má zrovna volné odpoledne nebo se mu podaří zdrhnout z práce, z čehož je Áňa vždycky nadšením bez sebe (kdybyste někdo měl v dubnu volné pondělní odpoledne, tak jste vítáni, nabízím oběd, svačinu a dobré zacházení (aspoň se domnívám, že naše dítě zatím chůvy nebije).
středa 11. února 2009
neděle 8. února 2009
Jak si vybudovat pověst u sousedů
V prvním patře našeho krásného činžovního domu bydlí postarší paní. Paní je velice přívětivá, hovorná, vždycky mi chválila bělost vypraných plen, roztomilé dítě a šikovného muže, nabízela zadarmo vstupenky do divadla, ve kterém pracuje, a vyprávěla příběhy ze života svého i našich sousedů. V poslední době mě ale přestala zdravit, respektive mi ostentativně neodpovídá na pozdrav. Myslím, že se tak stalo potom, co ve mně odhalila ty nejhrubší možné mravy, jež vypluly napovrch jednoho nedávného dne, když jsme jely s Áňou na procházku - vlezly jsme do výtahu, nejmenšího v celý Český republice, kočár se do něj i s doprovázející osobou vejde jen tak tak, tudíž se stalo, že tenhle blbej výtah se nejdřív zasek dveřma o madlo kočáru, ten se naklonil, naštěstí z něj nevypadla Anička, ale jenom můj batoh, který pak elegantně sklouzl do díry mezi dveřma a šachtou, a propad se i z celou mojí peněženkou, penězi na nákup, doklady a platební kartou do pekel. Přiznávám, nechala jsem se unést emocemi, a proto jsem vystoupila z výtahu se slovy Doprdele, doprdele, doprdele... A za dveřma stála ona paní sousedka a strašlivé pohoršení zračilo se v její tváři... Konec dobrých sousedských vztahů, sbohem divadelním lístkům zadarmo... No, ale zase na základě téhle historky s vytroušenou portmonkou mi večer odpustili třicetikorunovou sekeru v čajovně.
pátek 6. února 2009
Přímá úměrnost
Čím pracnější je jídlo, které připravujete pro vašeho drobečka, tím vyšší je pravděpodobnost, že vám to ta malá opice naháže pod stůl.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)