Jak si vybudovat pověst u sousedů

V prvním patře našeho krásného činžovního domu bydlí postarší paní. Paní je velice přívětivá, hovorná, vždycky mi chválila bělost vypraných plen, roztomilé dítě a šikovného muže, nabízela zadarmo vstupenky do divadla, ve kterém pracuje, a vyprávěla příběhy ze života svého i našich sousedů. V poslední době mě ale přestala zdravit, respektive mi ostentativně neodpovídá na pozdrav. Myslím, že se tak stalo potom, co ve mně odhalila ty nejhrubší možné mravy, jež vypluly napovrch jednoho nedávného dne, když jsme jely s Áňou na procházku - vlezly jsme do výtahu, nejmenšího v celý Český republice, kočár se do něj i s doprovázející osobou vejde jen tak tak, tudíž se stalo, že tenhle blbej výtah se nejdřív zasek dveřma o madlo kočáru, ten se naklonil, naštěstí z něj nevypadla Anička, ale jenom můj batoh, který pak elegantně sklouzl do díry mezi dveřma a šachtou, a propad se i z celou mojí peněženkou, penězi na nákup, doklady a platební kartou do pekel. Přiznávám, nechala jsem se unést emocemi, a proto jsem vystoupila z výtahu se slovy Doprdele, doprdele, doprdele... A za dveřma stála ona paní sousedka a strašlivé pohoršení zračilo se v její tváři... Konec dobrých sousedských vztahů, sbohem divadelním lístkům zadarmo... No, ale zase na základě téhle historky s vytroušenou portmonkou mi večer odpustili třicetikorunovou sekeru v čajovně.