Nespokojenost ...

...je hnacím motorem lidstva. Anička se ráno tak dlouho rozčilovala, že rodiče ještě spí, až si z toho stoupla.

Tak!

Z Aničky máme naráz skorobatole - najednou se posadila, začala lézt (všude, nejradši do první police knihovny), slabikuje (ráda káže lidem v parku), mávat (pouze vyvoleným - tátovi a kocourovi na kolotoči) a číst denní tisk (pusou), pokouší se postavit (nejlíp to jde v době, kdy má spát), a úplně nejradši vystupuje za jízdy z kočárku (pokud někde uvidíte paní nebo pána, kterak se snaží nacpat dítko zpátky do kočáru, tak to jsme my). Přiznávám, posedla mě mateřská pýcha.

Hledám... plakát.

Tuhle na mě padly sentimentální nálady a jak jsem se tak hrabala ve svých někdejších cestovatelských zážitcích, našla jsem lísteček s odkazem na tenhle obrázek - je to plakát s britskou reklamou na Guinness z roku 1974 a já si ho kdysi vyhlídla v jednom irském obchodě se suvenýry, jenže jsem pořád otálela s koupí, až jsem nakonec ani těch deset euro, co stál, neměla (už jsme tenkrát měli peníze jenom na ten nejlevnější, mimořádně hnusnej toastovej chleba, kterej už nikdy v životě nepozřu!). Tak jsem to prošvihla a teď mě to trochu mrzí, protože v současnosti je přes internet k mání jen v jednom americkém e-shopu a odtud mi ho nechtějí poslat (asi nemůžou najít na mapě, kde je Evropa). Takže kdybyste někdo jel v nejbližší době do Irska, prosím kupte a přivezte mi ho.

Botanická II

Botanická zahrada Na Slupi je plná divů - na přelomu července a srpna tu najdete v trávě ještě hromadu lesních jahod, zatímco u nosu máte napůl zralé plody kiwi a nad hlavou červené jeřabiny... Až mě napadlo, jestli to nemaj všechno z umělý hmoty.

Hlídací večer

Tyjo! Drahý sehnal ochotnou kamarádku na večerní hlídání Áni, abychom si mohli vyrazit na pivo a na procházku do vlahého večera, a proti všem zákonům schválnosti Anička večer skutečně usnula a skutečně jsme šli! A kupodivu jsme za večer řešili jen asi desetkrát, jestli spinká, jestli ji nebolí bříško, jestli se nepokakala a tak podobně... Když jsme se vrátili, tak samozřejmě bylo všechno v nejlepším pořádku (slečna L. je šikovná dívka), tak jsme si na to ještě s chůvou dali dvojku červenýho... a pak celou lahev...a teď mě teda trochu bolí hlava... Vydařený večer od začátku do konce!

Blog Brother

V souvislosti s příspěvkem na blogu aknezob jsem si uvědomila, že každý je potenciálním objektem blogu... Kdokoliv má nárok na svých pět vět slávy, člověk vlastně ani neví a reprezentuje, žejo.

Gangstaz!

Trumfovaly jsme se se známou, též na mateřské, co všechno nás coby vyměklé matky dokáže rozbrečet (shodly jsme se u reklamy na pracovní portál Sprace, kde jsou prezentováni zubožení lidé bez zaměstnání, koho by to nerozbulelo) a známá povídala, že se rozplakala, když byla se svými dcerkami na jakési hudební akci, kde vystoupil též slovenský hiphoper, který se líbil starší z holčiček, ta na něj začala nadšeně mávat a milý rapper, aniž by přerušil píseň, hned zabreakoval do rytmu "zdra-vim tam-tú hol-čič-kú, co má blon-ďa-tú hla-vič-kú", načež se ostřílené matce dvou dětí spustil potok slz... I drsní hiphopeři jsou nakonec roztomilí lidé... ("Policejní zmrd mi překazil cestu ven...Fízle, fízle, zastřelím tě fízle..." tímto děkuji stránkám Čokovoko za zajímavé odkazy)