To byl zase kulturní víkend. Nejdří sobotní Ostrovy a v neděli pak výstava v Doxu. Uh, to mám teď na další třičtvrtě roku vystaráno.
United Islands v rodičovském podání
Volají si dvě matky - matka číslo 1 navrhuje matce číslo 2, že by mohly vyrazit i s dětma na festival United Islands, neboť je to akce jak stvořená pro rodiny - hudba, pískoviště, pivo a tanec. M2 nadšeně souhlasí řka, že je na tom už tak, že by šla i na Dádu Patrasovou. Domluví se sraz v sobotu v půl třetí na Žofíně, kulturní vyprahlost obou dam dosahuje značné výše, takže oběma je v podstatě dost jedno, co uvidí, hlavní hvězdy jsou stejně až večer, kdy, jak se předpokládá, už se stejně bude muset kvůli dětem domů. V sobotu v půl druhé volá M2, že oba její chlapci usnuli a že přijdou pozdějc. M1 nepokrytě závidí, že někde ještě děti odpoledne spí, a chystá se s dcerou k odchodu, když ta nečekaně a proti všem zvyklostem usíná. Situace je třeba využít, tudíž otec jde spící robě dobrovolně vozit ven, M1 si jde pospat. Za chvíli se vracejí, jde si pospat i otec. Před čtvrtou hodinou volá M2, že už jsou vzhůru a vyrážejí, M1 přiznává, že u nich se chrní a že dorazí za nima, tak v pět. No, na Žofín přicházejí ve třičtvrtě na šest, M1 naštvaná, neboť cestou dvakrát upadlo kolečko u kočáru a všude jsou davy, ale přejde ji to, na ostrově je totiž krásné hřiště s pískovištěm, klouzačkama a hromadou dětí, kde vysype nadšenou dcerku, a dokonce ještě slyší z podia Načevu loučící se s publikem. Pak už nastává idylka - dětičky si pěkně hrají, M2 kojí mladšího synka a povídá si se španělskými turisty, M1 honí dceru po hřišti, slunce svítí a hřeje, Vltava romanticky zavání, nad řekou se nesou smíchané zvuky ze všech ostrovních koncertů. K večeru začne na Žofíně hrát Ivan Hlas, kterého ani jedna z M moc nemusí, takže dojde k přesunu na Střelák, kde zrovna zahajuje koncert hlavní hvězda festivalu N.O.H.A., všichni jsou spokojení, mimi v tom kraválu usnulo, starší potomci tancujou, M2 napadne, že by mohly někomu z kolemjdoucích zaplatit za hlídání a jít si taky zatančit k podiu, M1 se nápad líbí, ale potenciální hlídači ne, takže z toho sejde. Za chvíli jsou obě děti unavené, takže se jde domů, i když M1 se po cestě ještě dočká oblíbeného hitu, tak si s dcerou zatančí na mostě, podívají se na lodičky a poněvadž se M1 nechce domů, jsou pěšky na Karlák a pak teprv tramvají domů, kde obě padnou do postele, neboť tolik kultury by utahalo i vola.
Nedělní Entropa
V neděli jsme se děda uvolil, že pohlídá Aničku, a tak jsme si vyšly s babičkou na Entropu do Centra současného umění Dox. Dox sídlí v Holešovicích, v předělané fabrice, a Entropu mají vystavenou na nádvoří. Vzhledem k tomu, že jsme se šly podívat jen na ni, moc se nám nechtělo platit vstupné 180 korun za osobu, ale neukecaly jsme to, zaplatily a pak prolezly celé muzeum. No, nevím, modernímu umění moc nerozumím, ale zdálo se mi, že když má centrum čtyři patra a v každém je jedno dílo, že to mnoho není (u každého sedí nějaký alternativně vyhlížející člověk a dělá si náčrtky) a vzhledem k tomu, že půlka vystavených děl jsou videoprojekty nebo světelné objekty, případně miniaturní nanovlákna, můj největší dojem byl, že ze současného umění parádně bolí oči a motá se hlava. Eh co, Entropa sama stála za to, je to překvapivě vtipné (nejvtipnější je, když nemáte sebou atlas a jste takoví geografický analfabeti jako já, navíc bez znalosti některých souvislostí, takže se museli dost bavit i okolostojící), Černý je ke všem státům spravedlivý a nešetří nikoho, je s podivem, proč to některé národy tak rozčílilo a jiné ne. Nejlepší je Irsko s hrajícíma dudama, které vypadají, že v nich někdo šlape zelí, a Rakousko s čoudícími chladícími věžemi atomovky, které docela smrdí. Další zážitek nás pak čekal v prodejní části, kde si můžete koupit porcelánový holiny od Maxima Velčovského za pár tisíc a navíc mě ve zdejším knihkupectví dostihl jeden z mých příspěvků na blogu, kde jsem si stěžovala, že by na děti měl existovat nějaký manuál a ejhle, tady ho prodávali. Ještě k Entropě - chtěla jsem nafotit, ale bála jsem se, že mě vyvedou, navíc fotky z mýho mobilu stojí za prd, takže až se příště zadarmo propašuju do místní kavárny s terasou, pokusím se znovu. Jinak kdybyste na výstavu náhodou zavítali, tak zde jsou všechny informace k dílu, abyste se tam neprezentovali jako úplný nevzdělanci.
Volají si dvě matky - matka číslo 1 navrhuje matce číslo 2, že by mohly vyrazit i s dětma na festival United Islands, neboť je to akce jak stvořená pro rodiny - hudba, pískoviště, pivo a tanec. M2 nadšeně souhlasí řka, že je na tom už tak, že by šla i na Dádu Patrasovou. Domluví se sraz v sobotu v půl třetí na Žofíně, kulturní vyprahlost obou dam dosahuje značné výše, takže oběma je v podstatě dost jedno, co uvidí, hlavní hvězdy jsou stejně až večer, kdy, jak se předpokládá, už se stejně bude muset kvůli dětem domů. V sobotu v půl druhé volá M2, že oba její chlapci usnuli a že přijdou pozdějc. M1 nepokrytě závidí, že někde ještě děti odpoledne spí, a chystá se s dcerou k odchodu, když ta nečekaně a proti všem zvyklostem usíná. Situace je třeba využít, tudíž otec jde spící robě dobrovolně vozit ven, M1 si jde pospat. Za chvíli se vracejí, jde si pospat i otec. Před čtvrtou hodinou volá M2, že už jsou vzhůru a vyrážejí, M1 přiznává, že u nich se chrní a že dorazí za nima, tak v pět. No, na Žofín přicházejí ve třičtvrtě na šest, M1 naštvaná, neboť cestou dvakrát upadlo kolečko u kočáru a všude jsou davy, ale přejde ji to, na ostrově je totiž krásné hřiště s pískovištěm, klouzačkama a hromadou dětí, kde vysype nadšenou dcerku, a dokonce ještě slyší z podia Načevu loučící se s publikem. Pak už nastává idylka - dětičky si pěkně hrají, M2 kojí mladšího synka a povídá si se španělskými turisty, M1 honí dceru po hřišti, slunce svítí a hřeje, Vltava romanticky zavání, nad řekou se nesou smíchané zvuky ze všech ostrovních koncertů. K večeru začne na Žofíně hrát Ivan Hlas, kterého ani jedna z M moc nemusí, takže dojde k přesunu na Střelák, kde zrovna zahajuje koncert hlavní hvězda festivalu N.O.H.A., všichni jsou spokojení, mimi v tom kraválu usnulo, starší potomci tancujou, M2 napadne, že by mohly někomu z kolemjdoucích zaplatit za hlídání a jít si taky zatančit k podiu, M1 se nápad líbí, ale potenciální hlídači ne, takže z toho sejde. Za chvíli jsou obě děti unavené, takže se jde domů, i když M1 se po cestě ještě dočká oblíbeného hitu, tak si s dcerou zatančí na mostě, podívají se na lodičky a poněvadž se M1 nechce domů, jsou pěšky na Karlák a pak teprv tramvají domů, kde obě padnou do postele, neboť tolik kultury by utahalo i vola.
Nedělní Entropa
V neděli jsme se děda uvolil, že pohlídá Aničku, a tak jsme si vyšly s babičkou na Entropu do Centra současného umění Dox. Dox sídlí v Holešovicích, v předělané fabrice, a Entropu mají vystavenou na nádvoří. Vzhledem k tomu, že jsme se šly podívat jen na ni, moc se nám nechtělo platit vstupné 180 korun za osobu, ale neukecaly jsme to, zaplatily a pak prolezly celé muzeum. No, nevím, modernímu umění moc nerozumím, ale zdálo se mi, že když má centrum čtyři patra a v každém je jedno dílo, že to mnoho není (u každého sedí nějaký alternativně vyhlížející člověk a dělá si náčrtky) a vzhledem k tomu, že půlka vystavených děl jsou videoprojekty nebo světelné objekty, případně miniaturní nanovlákna, můj největší dojem byl, že ze současného umění parádně bolí oči a motá se hlava. Eh co, Entropa sama stála za to, je to překvapivě vtipné (nejvtipnější je, když nemáte sebou atlas a jste takoví geografický analfabeti jako já, navíc bez znalosti některých souvislostí, takže se museli dost bavit i okolostojící), Černý je ke všem státům spravedlivý a nešetří nikoho, je s podivem, proč to některé národy tak rozčílilo a jiné ne. Nejlepší je Irsko s hrajícíma dudama, které vypadají, že v nich někdo šlape zelí, a Rakousko s čoudícími chladícími věžemi atomovky, které docela smrdí. Další zážitek nás pak čekal v prodejní části, kde si můžete koupit porcelánový holiny od Maxima Velčovského za pár tisíc a navíc mě ve zdejším knihkupectví dostihl jeden z mých příspěvků na blogu, kde jsem si stěžovala, že by na děti měl existovat nějaký manuál a ejhle, tady ho prodávali. Ještě k Entropě - chtěla jsem nafotit, ale bála jsem se, že mě vyvedou, navíc fotky z mýho mobilu stojí za prd, takže až se příště zadarmo propašuju do místní kavárny s terasou, pokusím se znovu. Jinak kdybyste na výstavu náhodou zavítali, tak zde jsou všechny informace k dílu, abyste se tam neprezentovali jako úplný nevzdělanci.
2 komentáře:
Tak to jsme na tom podobně. V pátek jsem byla také na Střeláku a v neděli se sestrou na Orbis Pictus a z těch blikátek a světlýlek jsem měla pěknej kolotoč v hlavě ... jen děti jsem nechala doma :)
Tys to tak krásně popsala, Olys!
Okomentovat