Z Aničky máme naráz skorobatole - najednou se posadila, začala lézt (všude, nejradši do první police knihovny), slabikuje (ráda káže lidem v parku), mávat (pouze vyvoleným - tátovi a kocourovi na kolotoči) a číst denní tisk (pusou), pokouší se postavit (nejlíp to jde v době, kdy má spát), a úplně nejradši vystupuje za jízdy z kočárku (pokud někde uvidíte paní nebo pána, kterak se snaží nacpat dítko zpátky do kočáru, tak to jsme my). Přiznávám, posedla mě mateřská pýcha.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Koukám, že už skončil čas pasivní Aničky :-) To se ale máte a je prima, že se už hrne ke knihovně :-)
J.P/V.D
Nenech se obalamutit cvrlikáním, to se jen snaží pozvat na návštěvu, aby Aničku nepřišel okutovat teprve až půjde k maturitě ... to už by nebyl hodný strýček Pacholíček, ale Pacholíček uchyláček.
Okomentovat