Při sněhu a náledí (pokus o veřejný blog)

V životě jsem si veřejně nestěžovala (nepočítám-li e-mail zaslaný do nakladatelství ohledně knihy, ve které počet pravopisných hrubek na první pohled převyšoval počet všech slov), ale jako spravedlivě rozhořčený občan Prahy 10 zvažuju, že půjdu předvést hysterický výstup na její radnici, a to kvůli údržbě cest v parku Grébovka.
Celkem chápu, že se v zimě neudržují chodníky před vinohradskými rezidencemi a ambasádami, jejich obyvatelé nevytahují z baráků paty, nýbrž kola, a tudíž jim chodníků netřeba, ale proč se, sakra, nikdo nestará o chodníky v Grébovce, která spadá pod správu městské části a kam vyráží denně mraky lidí na procházku? Je normální alibismus u každé cesty postavit tabulku, že při sněhu a náledí se cesty neudržují, ale kam jinam než do parku mají chodit nebozí rodiče se svými ratolestmi sužovanými vršovickým ovzduším? I když možná, že se tak radní Prahy 10 rafinovaně starají o fyzickou kondici svých obyvatel, protože když se na podkluzujících podrážkách táhnete s kočárem do kopce, klopýtáte přes sněhové boule a noříte se do louží hloubky Bajkalského jezera, připadáte si pak jak husky tlačící sáně s metrákovým páníčkem a taky u toho spálíte odpovídající množství kalorií.