Prší, ostatně jako vždycky, když máme naplánovaný nějaký větší výlet ("chčije" by byl mnohem příhodnější výraz, ale rozhodla jsem se zachovávat na tomhle blogu určitou kulturu, takže ho dávám jen do závorek), tak jsme změnili s drahým program a vyrazili do botanické zahrady u Přírodovědecké fakulty UK. Pokud máte totálně promočené nohavice, bundy, případně si jako já přetáhnete přes hlavu kapucu, do které vám naprší bazén, doporučuji nejdřív navštívit skleník s tropickými rostlinami. Ideálních 30 stupňů vás bleskově vysuší, navíc v tomhle podzimním počasí je to balzám na tělo i duši a lidí je tam pomálu. Mám slabost pro veškeré druhy kapradin, takže musím vychválit úžasnou parožnatku, zatímco pohled na jiné nádherně rozbujelé kytky mě spíš deprimoval, jelikož doma se mi je většinou podaří zahubit během tří týdnů. Když jsme se ohřáli, přelezli jsme do skleníku se sukulenty a kaktusy, kde byla k vidění jednak nejstarší borovice na světě (resp. borovička) Metuzalém, jednak probouzející se Grétin mateřský pud, který se vybil na blonďaté dívence zamyšleně lomcující jedním z velkých kaktusů - užuž jsem se přistihla při libé představě, kterak se kytka láme a padá na nenechavé prstíky, ale pak jsem se ovládla a sladce pravila mateřským tónem - Holčičko, nelámej ten kaktusek nebo spadne - načež dítko nakrabatilo pusinku, nasupeně se pustilo ostnů a odkráčelo týrat sukulent naproti... Achjo.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Domnívám se, že k mateřským povinnostem patří sem tam nějaký ten pohlavek ... to nevadí že je to cizí dítě.
Okomentovat