Dáme si do bytu

Pokaždé, když jedu tramvají kolem Olšanských hřbitovů, padne mi oka reklama místního kamenictví, nápis jako hrom "Přírodní kámen - nenahraditelný originál do vašeho domova".  Pokaždé musím přemýšlet, kterýže domov tím mají na mysli - ten za zdí nebo před ní?

Že se naše společnost...

... řítí do horoucích pekel, jsem si uvědomila, když jsem na chodbě v zaměstnání spatřila vozítko podobné cruiseru, ve kterém se vozí děti za kolem. Když jsem přišla blíž, abych zjistila, kdo má dneska dítě sebou v práci, uviděla jsem na boku vozítka nápis Pet a navrchu položené vodítko a dozvěděla jsem se, že cruiser patří kolegyni, co v něm vozí do práce svého psíka, neb když chodí v těch strašných vedrech, nedělá mu to dobře... Hned jsem se zastyděla, že jako krkavčí matka honím vlastní děti na koupák po svých.

Prosím, dejte vědět, až přijedou do Prahy...

Zahájili jsme příkrmy. Už si nepamatuju, jak moc Áně ze začátku chutnalo, ale vím, že jsme dozajista u toho obě nevypadaly jako oranžoví Indiáni... Tonouš je ochoten i něco spapat, ale jen za předpokladu, že se lžičkou krmí sám, takže hrajem přetahovanou a podle toho taky vypadáme.

Co z našeho Tondy asi bude? Vizáž a tvářičky má jako rozšafný politik, úsměv jako sňatkový podvodník 

a k oblíbeným kratochvílím patří metrosexuální prohlížení vzorků na pyžamku...

Zrcadlo

Já: Aničko, už si nehrajem, jdem se koupat.
Anička: Nikam!
Po kom to to dítě má?

Máme Toníčka!

A aby mu to nebylo v dospělosti líto, že si o sobě nemůže počíst jako ségra, obnovuju blog (a zakládám novou rubriku Vzdechy zkušené matky, cha).

Profesionální deformace

Praktická doktorka mi chválila pěknou jizvu po císaři. Dočista mě tím zmátla - co se na tohle odpovídá? Třeba že " kluci (holky?) z Podolí jsou prostě šikovný" nebo "mazala jsem to sádlem, no"?

Vršovicím Libni zdaleka se vyhni

Takže jsme se přestěhovali z Vršovic do Libně.

Zaručená metoda

Nakupte si zásobu menstruačních vložek (v akci), kondomů (jen ať si vás pokladní ve vaší drogerii pamatuje) a přihlaste se do výběrového řízení na vedoucí pozici u instituce s velmi solidním jménem, kde máte u přijímací komise slušnou tlačenku a díky tomu 90-tiprocentní šanci, že vás vezmou. Z vlastní zkušenosti vám to mohu doporučit jako spolehlivý způsob, jak přijít do jiného stavu.

Díky...

... Janah a jejímu komentáři jsem tuhle zauvažovala, proč už vlastně nepíšu blog, asi že nemám o čem. Ventilovala jsem doma, co vlastně psát, a drahá polovička povídala, že jsem psala takový miloučký blog a proč v tom nepokračovat. Když pominu, že při představě miloučkých blogů se mi otvírá kudla v kapse, tak mám dojem, že mi taky prostě došla miloučká témata - třeba dneska jsem zcela nepsychologicky a herodesovsky zřezala před spaním Anču, protože zarytě odmítala oblíknout se do pyžama, a to tak, že si ho neustále svlíkala, aby v našich 17 stupních a s nudlí u nosu seděla nahatá na nočníku, takže nářez se mi jevil jako nejadekvátnější způsob, jak zabránit tomu, aby si uhnala ještě zápal plic. Taky se mi dnes podařilo zavirovat flešku přednosty ústavu, což ve mně vyvolává bohužel spíš pobavení než cokoliv jiného, zvlášť když se na tom na 150 minut zasekl antivirový systém celé kliniky... A ještě jsem s hrůzou zjistila, že si poslední dobou pořád stěžuju, dokonce i na to, že si furt stěžuju... Máte-li na srdci cokoliv miloučkého, sem s tím.

Hosana!

Zázraky se dějí... Ve školce se uvolnily 2 místa kvůli stěhování a tak Áňu vzali... Tyjo.

Ztráty a nenálezy

Ztratila jsem Aniččinu kartu zdravotního pojištění. Zažádala jsem o novou, tak prý že nám ji pošlou. Než se vyrobí, přišlo nám lejstro s potvrzením o pojištění. Ten den jsem tu kartu našla... A den poté ztratila to lejstro... Někdy mě to až děsí.

Povolební

Je po volbách a nám doma ještě zůstal propagační materiál nejmenované strany, konkrétně omalovánky, které jsme dostaly v mateřském centru. Áňa je miluje, neboť jejich hlavním hrdinou je autobus (oplývajíce genderovými předsudky nechápeme, kde se láska ke všemu pojízdnému a hranatému v naší křehké dívčince bere, i když číslo jedna jsou vždycky mašinky), který projíždí republikou... Schválně jestli uhádnete, která strana tohle vydala... Další foto napoví... Kdyby jezdili lokomotivou a děti měli volební právo, nemusel starej jezevec zalejzat zpátky do nory.

Plno

Áňu nevzali do školky. Kapacita je naplněna. A basta. Neprůstřelné. O tři dny později koukám na reportáž ve zprávách, kde stojí radní před prázdnou budovou školky na rozhraní Prahy 10 a 4 a povídá, že školka je zavřená, stará se o ni školník, aby úplně nezchátrala, a že sice mateřinky v obou čtvrtích jsou naplněné a spoustu dětí nepřijaly, ale tuhle školku neplánují otevřít, protože za dva roky bude první, kterou budou zavírat. To je, pane, argument... Stejně tak moh´ říct A vyserte si voko...

Ještě jednou krtek

Kúpté si horoskóp

Hledala jsem dneska u nás na poliklinice svého nového obvoďáka, a když jsem procházela chodbou a prohlížela dveře jednotlivých ordinací, praštila mě do očí oranžová cedule s nápisem Astrologická praxe. Tak nevím, jestli nejsem cynik, když mě napadne, že holt když selže medicína, má se člověk hned kam uchýlit (k osudu), a nevidím tak snahu polikliniky rozšířit nabídku klientům co nejvíc ... A je náhoda nebo záměr, že astrolog sedí hned vedle Urologie?

Zpráva z Velikonoc

Letošní Velikonoce se nám zrovna moc nevyvedly. Měli jsme je trávit rodinně na chalupě, ale nakonec Anička chytila někde na písku průjmovou bakterii, babička zánět průdušek, já tu bakterii taky, a museli jsme zůstat doma. Poslední dvě vajíčka, co jsme měli na barvení, sice v cibuli krásně zčervenaly, ale prdly po půlminutě varu. Osení nám vyrostlo do půlmetrové výše, takže pracně vyrobení kuře a zajíc se v něm dočista ztratili, a ke všemu z něj vylezla mladá žížala a spadla na jídelní stůl, z čehož měla radost aspoň Anička. Pomlázka se o víkendu už nedala nikde sehnat, tak jsme dostaly vařečkou. A ještě jsme dostali tunu velikonočních čokoládových vajíček a zajíčků a beránků a pečené jehněčí na česneku, a nic z toho jsme nemohly s Áňou jíst. Jo, tomu se řiká svátky jara.

Kterak si oživit jazyky

Na hřišti slyším důrazné: Finger aus der Nase! Než mi to v hlavě sešrotuje zarezlý překladač, kouknu se směrem, kam povel směřuje a ejhle - holčička má prstík vražený v nose až po kloub... Budeme muset na tohle mezinárodní hřiště chodit častěji.

Přihlížela jsem velmi důkladné a nekompromisní kontrole z Finančního úřadu, která se prý dokonce ještě bude opakovat. To víte, mateřské centrum je ideální prostředí pro tunel...