Stává se ze mě laxní matka. Anička si totiž momentálně nejradši hraje v kuchyni, kde kramaří, seč jí síly stačí. Už je mi jedno, že když jdu vařit, musím hrnec nejdřív vyškrábnout zpod linky nebo zalovit za sporákem, nevadí mi, když se Áně nejakým záhadným způsobem podaří rozmontovat papiňák a součástky se válejí po celé kuchyni, jsem v klidu, když si ze stolu sundá hrnek s vypitým kafem a začne z něj lžičkou vyjídat lógr nebo když "vaří" na zemi v rendlíku houbičky na mytí nádobí, míchá je pravítkem a pak to nakonec ochutnává... Zneklidněla jsem pouze, když dítě, pokojně si dosud hrající u mých nohou, náhle zmizelo - abych ho pak objevila zalezlé v kredenci pod dřezem, kde si kutálí s dortovou formou... No co, aspoň bude holka do domácnosti.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Když vařím, mám podobný přístup k "našim" kočičím holkám ... zneklidním jen když se mi žádná tlapka nesnaží přiložit chlup k dílu ... to se pak dívám do trouby. P.
A že zrovna TEBE překvapuje laxnost? :o)
:-) no jo, mateřství některý vlastnosti ještě prohlubuje...
P.S. zdá se, že kočky a děti jsou si dost podobný
Okomentovat